ČESKÉ NEZÁVISLÉ DOPRAVNÍ SDRUŽENÍ
Portál redakce stránek Ústecké Tramvaje a Ústecká Městská Doprava
WWW.USTECKETRAMVAJE.COM

55. výročí vzniku Dopravního podniku města Pardubice

To, že jsou Pardubice výkladní skříní trolejbusové dopravy v České republice není zřejmě potřeba čtenářům těchto stránek nikterak zdůrazňovat. S tímto dojmem jsme také, plni očekávání, vyrazili do města, kterému už snad nikdo s přespolních neřekne jinak, než Perníkov, na 55 oslavy vzniku místního Dopravního podniku. Cesta z Ústí probíhala hladce a malým zpestřením byla zastávka v Liberci, kde jsme se zastavili pro zbytek redakce. Došlo i na fotografováním prototypu autobusu Tedom, který se zcela náhodou objevil na terminálu Fugnerova. V Pardubicích jsme to vzali opravdu z kraje, tj. první zastávka byla na smyčce Lázně Bohdaneč, kde nás uvítal průjezd historického vozu Škoda 8 Tr. Odolali jsme svezení a odměnou nám byl příjezd dalšího historického vozu, tentokráte Škoda 14Tr. Protože tato smyčka je poměrně často fotografovaným místem, rozhodli jsme se o malou improvizaci v podobě zastávky na komunikaci mezi Bohdančí a Semtínem. Vzhledem k malebnosti tohoto místa se zde vydařily zcela pozoruhodné fotografie. Po té výprava pokračovala dál, i když ne zcela přímo do dukelské vozovny. Dalším pozoruhodným místem, které přímo vybízí k zastavení jsou Ohrazenice, tj. konečná autobusové linky č. 6. Cestou obdivujeme provedení smyčky u Globusu, kde pevné uchycení trolejí umožňuje zcela plynulý průjezd trolejbusů. Na smyčce se také napsal kus historie trolejbusové dopravy, což je zde patrné z velkého množství pozůstalých, betonových sloupů. Zvláštností je zde patrný pokus oživit tuto bývalou bohdanečskou trolejbusovou trať v podobě několika moderních sloupů, které díky své další funkci veřejného osvětlení odsud jen tak nezmizí. Těsně před odjezdem z této pozoruhodné smyčky nás potkala odměna v podobě příjezdu německého Ikarusu 280 na lince 6. Tento Ikarus z Cottbusu je pod pověstnou německou pečlivostí v naprosto perfektním stavu, ovšem ne zcela ve všech detailech podobný originálnímu vzhledu těchto vozů. Při nutném průjezdu městem pozorujeme čilý trolejbusový provoz na Třídě Míru a křižovatce s ulicí 17. listopadu. Trolejbusy, díky absenci v Ústí běžných trubkových armatur, zde jezdí zcela přirozeně a stejnou razancí jako jiná vozidla. Lze tedy konstatovat, že na frekventovaných dopravních uzlech nejsou trolejbusy v tomto městě brzdou, jako je tomu stále v Ústí nad Labem. Při odbočování ze třídy Jana Palacha se v dáli objevil žlutý Sanos, neklamné znamení, že jsme se přiblížili na místo činu, tj. k dukelské vozovně. Při pozorování hojné účasti laické i odborné veřejnosti spekulujeme, zdali by takový zájem vzbudila podobná akce v Ústí n. L. Organizace je od počátku obdivuhodná. Již na vrátnici jsou návštěvníci rozdělování do skupin a po úvodním proslovu jednoho z vedoucích pracovníků DP jsme odváděni na celkovou prohlídku vozovny. Jako první se dozvídáme v učebně autoškoly něco z historie DP Pardubice. V podání poměrně mladé dívky, která celý text přečetla, se mj. dozvídám perličky typu: "vozy RO patřily k nejporuchovějším vozům vůbec", či "historický trolejbus ŠM 11". Prohlídka pokračoval v hale těžké údržby autobusů s prezentací jednoho z výrobců odbavovacích systémů u nás. Za zmínku stojí prohlídka podvozku Citybusu, naaranžovaného na zvedácích 2 m nad podlahu a zgenerálkovaných vozů 7xx. Následovala přednáška o napájení trolejové sítě u měnírny MR7, poté prohlídky čerpací stanice, moderní lakovny, pneuservisu. Zvláštním zážitkem byl průjezd autobusem skrze mycí linku. Mezi halou lakovny a halou těžké údržby trolejbusů jsem našli "atrakci", která nás zaujala ze všeho nejvíce. Těm nejvíce trpělivým se zde mohlo splnit tajné přání v podobě řízení autobusu. Ale sem se ještě v našem povídání vrátíme, abychom mohli pokračovat v exkurzi na údržbě trolejbusů. Zde se opět prezentuje další z výrobců odbavovacích systémů. Naše oči se však upírají k, opět do patřičné výše zvednuté, 21 Tr, či k vozům 14 Tr v různých stádiích oprav. Toto nenechává chladné naše fotoaparáty a v rohu této haly nacházíme dokonce rozpracovaný historický vůz Škoda 8Tr, který by snad měl být původem z Prahy, tj. přímý "bráška" toho co tento den jezdil venku po ulicích (vůz z vozovny Střešovice). Posledním bodem prohlídky byla prezentace diagnostického zařízení, které se nachází rovněž v této hale. Rozloučili jsme se s naším průvodce a dohadujeme se o dalším plánu. Větší část výpravy dala přednost svezení s právě odjíždějícím Sanosem a ta menší se odebrala na již zmíněnou autobusovou autoškolu. Protože je zde hodně zájemců, musíme více jak hodinu čekat. Čekání je zkráceno detailním fotografováním zde odstavených vozů a že jich zde není zrovna málo, jelikož vozovna slouží jak trolejbusům tak i autobusům. Navštívili jsme též stánek ústecké prodejny MMR (v Ústí možno nalézt u Polikliniky), která se zde prezentovala prodejem modelů a zajímavých publikací o VHD. Po hodině a půl se jeden z nás konečně dočkal! 2 kolečka ujetá po vozovně s autobusem byly vrcholem dnešního dne. Poté co dorazil Sanos celá a hlavně unavená výprava vyráží k autu a opouštíme vozovnu. Poslední místo našeho zájmu je ulice Ke Kamenci, kde se nachází historická trolejbusová trať, která má v současné době status manipulační. Jaké bylo naše překvapení, když na výjezdu z této ulice, přesně uprostřed vozovky, nacházíme historickou 9Tr s utrženou "botkou". Inu opět příležitost pro fotoaparáty, byť smutný, ale vstřícný řidič vozu namítá, že není vůbec co fotit. Město perníku a hlavně impozantního trolejbusového provozu opouštíme okolo třetí hodiny. Jen věříme, že tato návštěva se bude opakovat dříve nežli za 5 let...
::Úvod ::Redakce ::Kontakt